Osud jménem sklo

Od drobných šperků přes ozdobné lampičky až po výplně oken sakrálních staveb – takové práci se věnuje Iveta Strnadová z Vrbna pod Pradědem. Městečka, kde sklářské řemeslo má velkou tradici.

„Tatínek byl vyučen sklářem a řemeslu se věnoval celý život. Měl výtvarné nadání, i doma si stále kreslil návrhy vzorů na sklo. Mně to dlouho nic neříkalo, teprve když jsem na mateřské dovolené náhodou uviděla fotografii vitrážové lampičky, něco se ve mně pohnulo a okamžitě jsem věděla, že tohle chci dělat,“ vzpomíná Iveta Strnadová.

Začátky nebyly lehké, ale postupně se jí podařilo zřídit vitrážový ateliér. „Sklo se chová jako živý organismus, pokaždé překvapí. Máte jedinečný motiv uprostřed tabule skla, a když si ji špatně rozlomíte, projde řez skrze motiv a sklo můžete vyhodit,“ říká žena, pro niž se stala práce se sklem osudem.

V její dílně vznikají autorské vitrážové šperky ze speciálních ručně válcovaných barevných skel, věnuje se také mozaice, například k rámům zrcadel či samostatným obrazům a vitrážovým výplním zhotoveným tiffany technikou. Nebojí se velkých ploch.

Práce Ivety Strnadové nyní vdechují nový život i postupně obnovovaným sakrálním stavbám. Jednou z velkých zakázek byla práce na vitrážích jediné židovské synagogy v Krnově. „Měla jsem velký strach, protože šlo o abnormálně velká okna. A oprávněně, při převozu do sklenářství, kde se mělo vsazovat do izolačního trojskla, jedno prasklo. Naštěstí se jej podařilo opravit. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem poprvé uviděla už vsazená okna. Přišla jsem do synagogy skoro se zavřenýma očima, stoupla jsem si na správné místo v obrovské chodbě, oči jsem na dvě sekundy otevřela a řekla jsem si, je to dobré a jdu pryč. Byl to úžasně osvobozující moment, vědomí, že se pod to můžu s klidem podepsat,“ vypráví paní Strnadová. Nové vitráže z dílny Ivety Strnadové získala i zrekonstruovaná kaplička v osadě Františkov na Jesenicku.

Více: Vitrážové šperky, mozaikové obrazy, vitrážové výplně

Reportáž pořadu Toulavá kamera v České televizi: